Moudrost nomádů
Hlasovat:
- Popis fotografie: "Moje žena je cizinka, ona vám nerozumí." - "O čem to mluvíš, chlapče? Jakápak cizinka?", ptá se mého tureckého manžela stařenka, shlížející ze skály do údolí na horskou vesničku Sorgun v jižním Turecku. "Pro mě nikdo není cizinec. Všichni jsme přece zrození z lůna ženy. Nechť jste zdraví, inşallah." Tam kdesi dole, na mořském pobřeží, které možná tato stará žena, potomkyně nomádů, nikdy neviděla, sledují lidé poslední módní trendy a popíjí víno či Raki v luxusních restauracích a barech. Na druhou stranu na ně jaksi těžce doléhají globální problémy i místní katastrofy - pandemie, válka na Ukrajině a příliv Rusů, důsledky zemětřesení, inflace. Majestátní hory jakoby držely člověka dál od všech úzkostí, strachů, předsudků a zbytečného násilí, jakoby chtěly, aby se člověk radoval z maličkostí a soustředil se na těžkou práci pastevce či zemědělce, denodenně přemáhajícího tvrdé údy hor. Manžel pochází z Turecka, já jsem Češka. V Sorgunu, jedné z nejstarších turkických vesnic v pohoří Taurus, obklopené rozvalinami ze starověkého Říma, trávíme několik dní v roce. Právě tady jsme při výšlapu v roce 2021 potkali vitální stařenku a právě tady si také člověk uvědomí rozdíly, které i ve vyspělém světě dělí lidi na chudší a bohatší, tradičně a moderně smýšlející, religiózní a spirituálně nevyhraněné. Člověk si třeba musí zvyknou na to, že vyjít si v létě po vesničce v šortkách a tričku s krátkým rukávem je tak trochu faux pas, drobná urážka místních, kteří chodí v dlouhých širokých tureckých kalhotách, dlouhých rukávech a pracovních šátcích, ledabyle přehozených přes temné vlasy, upocené po těžké práci na polích. Ale ani ona stará pastevkyně, která se s námi dala do řeči, se ani trochu nezlobila, když zahlédla osobu ženského pohlaví v krátkých sportovních kalhotách. Ostatně většina lidí žijících v těsném spojení s přírodou, k tomu 1500 metrů nad mořem, má jiné starosti, než dlouze hodnotit outfity lufťáků. Poslední roky bojují třeba s nedostatkem jedné vzácné suroviny - vody.